Zámek

Jiří Schmitzer

1:H4Jak vítr v šedé chladné poušti mračen tvých
F#mco máš je s deštěm ustrnulé na tvářích
Asmáčí Elíbeznou tu krajinu.
2:Poslední jarní mrazu krutý dech,
co zlostně ukájí se na květech,
kráčí, přes zklamání, pustinu.
R:C#mTam k zámku míří kočár splašeného spřežení
kol čisté tůně, směr svůj neměHní. H4,  H 
C#mVšak chladná tůň se rázem do červánků zbarvila,
"já jsem tvá, tys můj" praviF#la. F#7 
3:Teď šumí děšť, jak rozplakal se podvečer,
když předtím na střechách se horkem potil thér,
smývá je nejpevnější objetí.
4:Proradné lásky, hnus i žár i stesk
a pevný dub vedví rozpoltil blesk,
hříva plamenů šeptá "co je ti".
R:Tam k zámku míří...
5:Věřit a dát se čistou vírou k hříchou svést,
tu krutou bolest v prsou nelze snést,
loudí, životem splatit těch pár chvil.
6:Ať dítě, žena, muž, člověk či Bůh,
déšť, vítr, hvězdy, Slunce platíc dluh,
bloudí, hledaje účel, smysl, cíl.
R:Tam k zámku míří...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:20.134+00:00
Výsledky hledání: